Středa se nesla v duchu pěší turistiky. Dali jsme tak šanci našim bolavým partiím, aby si chvíli odpočinuly od sedel. Cestou na vlakové nádraží jsme stihli alespoň na chvíli nakouknout, jak vypadá práce kluků z Žižkolárny. 
Vyrazili jsme vlakem na oblíbený Dívčí kámen 
. Ve vlaku jsme zjistili, že podobný nápad s výletem, jako jsme měli my, dostaly i další tábory, takže jsme se chvílemi cítili jako někde v Bangladéši. O to víc jsme si pak užívali otevřené krajiny. 
Hned na kraji lesa jsme sbírali rozsypané duhovky, které tu nejspíš kdysi ztratili Keltové z nedalekého oppida. Na Dívčím kameni jsme se pokochali krásnou vyhlídkou a představovali si, jaký musel být život v dřívějších dobách. Po vytoužených palačinkách 
v restauraci Hamr jsme si ještě cestou stihli zahrát hry na louce a pak už jsme spěchali na vlak zpátky na naši městskou základnu. 
. Ve vlaku jsme zjistili, že podobný nápad s výletem, jako jsme měli my, dostaly i další tábory, takže jsme se chvílemi cítili jako někde v Bangladéši. O to víc jsme si pak užívali otevřené krajiny. Hned na kraji lesa jsme sbírali rozsypané duhovky, které tu nejspíš kdysi ztratili Keltové z nedalekého oppida. Na Dívčím kameni jsme se pokochali krásnou vyhlídkou a představovali si, jaký musel být život v dřívějších dobách. Po vytoužených palačinkách v restauraci Hamr jsme si ještě cestou stihli zahrát hry na louce a pak už jsme spěchali na vlak zpátky na naši městskou základnu. 
